Zkamenělá dřeva, která se vyskytují po celém světě, jsou výsledkem kompletní fosilizace dřevních pletiv. Fosilizace probíhá nejčastěji prostřednictvím silifikace, kdy jsou rostlinná pletiva nahrazena formami křemene, jako je křišťál, chalcedon nebo opál. Dalšími fosilizačními materiály mohou být karbonáty (kalcit, aragonit), sulfidy (pyrit), fosfáty nebo sůl. Barevnost fosilního dřeva ovlivňují stopové prvky, jako je uhlík (tmavé), železo (červené) nebo chrom (zelené). Zkamenění obvykle probíhá při sopečných erupcích nebo v prostředí bohatém na vulkanické produkty. Fosilní dřeva pocházejí z různých období, od prvohor po třetihory, a nejhodnotnější jsou celotvary nebo kusy s patologiemi. V duchovním smyslu je zkamenělé dřevo symbolem stability a harmonie s přírodou, často využívané ve šperkařství.